AXEL

Mayský kalendář a rok 2012

Mayové patří ke starobylým záhadným obyvatelům Střední Ameriky. Jejich území se rozkládalo na Yukatánském poloostrově, kde je dnes jižní cíp Mexika a Guatemala. Největší katastrofou pro Mayskou civilizaci byly středověké nájezdy španělských dobyvatelů v 16. století, kteří zničili většinu písemných památek na mayskou civilizaci. Ostatně tak je tomu vždy, když vojenská a politická moc převažuje nad zdravým rozumem.Za vrchol mayské civilizace je považováno tzv. "klasické"období mezi roky 300 - 900 n.l. Při výzkumu staré mayské civilizace jsme odkázáni převážně na archeologické nálezy z vykopávek a studium nápisů, které často obsahují datové údaje. Sochařské a stavitelské památky mají svéráznou podobu, charakteristickou pro mayskou civilizaci. Jsou to zejména různé stély s náboženskou tématikou a chrámy nejrůznějšího určení.Mayská civilizace zanikla stejně rychle a záhadně, jako se objevila. Když v 16. století objevil Hernando Cortéz a jeho vojáci mayská města, byla již všechna zcela opuštěná. vědci se dosud neshodli na příčinách úpadku klasické mayské kultury. Existuje celá řada hypotéz - zemětřesení, kosmické vlivy způsobující změny klimatu, epidemie, porobení Toltéky, společenský, ekonomický a intelektuální rozpad společnosti, snížení produkce potravin atd.Yukatánský poloostrov byl během 16. století ovládnut španělskými dobyvateli, kteří nám naštěstí zachovali několik písemných záznamů o mayské civilizaci. Své zásluhy má zejména biskup Diego de Landa, který se zajímal o hierarchii společenských vrstev, o zemědělství, náboženství a další obory života Mayů. Vypadalo to jako v jiných společenstvích a jako to vypadá i dnes - prostý lid zabezpečoval potravu a předměty pro vládce a kněží, kteří tvořili společenskou smetánku. Daně se vybíraly ve formě naturální, jako kukuřice, tkaniny, drůbež, ryby, lovná zvěř, kakao, med, vosk atd. Váleční zajatci se stávali otroky a kromě základních životních potřeb neměli žádná práva.Landa zaznamenal i mayskou kosmogonii, kdy Mayové věřili, že dnešnímu světu předcházelo několik dalších, které byly vždy zničeny potopou nebo podobnou katastrofou. V současnosti obýváme již pátý svět. Svět byl stvořen jedním stvořitelem jménem Hunab. (Hun znamená "jeden", ab "stav bytí") Což v jistém ohledu připomíná i základy křesťanské nauky. Důležitou součástí náboženského života byly oběti a to i oběti lidské. K rituálním účelům byla používána zejména srdce a krev obětí. Mayové věřili v nesmrtelnost duše a posmrtný život, proto pro ně smrt neznamenala nějaký konec, ale jen změnu stavu. Bojovníci zabití v bitvě, ženy jež zemřely při porodu a kněží přicházeli vždy do mayského ráje, což bylo místo hojnosti a radostí, kdy byl v životě špatný, šel do pekla, kde trpěl zimou, hladem, únavou a steskem.Rozluštění mayského písma, které je hieroglyfického charakteru bylo možné zejména díky biskupu Landovi, kterému význam znaků vysvětlil domorodý náčelník Nachi Cocom. Landa provedl transkripci hieroglyfů do fonetické latinky a objasnil zejména mayský kalendář. Přesto dnes dokážeme přečíst spolehlivě jen asi 30% mayských znaků, naštěstí dokážeme jednoznačně určit početní záznamy. Mayské nápisy se týkají především chronologie, astronomie a náboženství. Nejsou v nich glorifikováni vládcové. Zarážející je neobyčejná přesnost kalendáře s prováděním pravidelných korekcí oproti astronomickému roku i znalost pohybů planet. Nejpozoruhodnější ovšem je, že Mayové používali dva kalendáře, tedy cykly pro rok. Byl to tzv. Tzolkin neboli posvátný rok o 260 dnech, skládající se ze 13 měsíců po 20 dnech, zřejmě proto, že základem početní soustavy Mayů byla dvacítka - obvyklý počet všech prstů a 13 je počet měsíčních 28-denních cyklů v roce. Zajímavé je, že 13 x 28 = 364, každý 28 denní měsíc by měl 4 týdny a astronomicky bychom rok dorovnávali o dva dny každý druhý rok. Což se mi zdá výhodnější jako současný kalendář s měsíci různé délky. Mimoto 28 dní je zároveň menstruačním cyklem u žen.Dále používali Mayové ještě kalendářní rok o 365 dnech, zvaný "haab", podobně jako my dnes. Tento rok měl však 18 měsíců po 20 dnech a jeden mimořádný "přestupný" měsíc o 5 dnech. Jinde se však uvádí, že Mayové používali až 13 kalendářů, pravděpodobně se však jedná pouze o modifikace již zmíněných dvou.Naším nejdůležitějším informačním zdrojem je tzv. "Drážďanský kodex", obsahující astronomické údaje. Mayové dobu oběhu Země určili na 365,2420 dne, dnes uvádějí astronomové délku roku na 365,2422 dne! Mimo to Mayové znali nulu, což v té době patřilo k unikátním znalostem.Mayové používali dvacítkovou početní soustavu, jejíž řády tvoří mocniny dvacítky. Tak jako v desítkové soustavě máme desítky, stovky, tisíce, ve dvacítkové soustavě to je dvacítka, čtyřstovka, osmitisícovka, stošedesátitisícovka - tedy vidíme, že k zápisu velkého čísla je zapotřebí méně znaků. při zápisu čísla byl rovněž používán poziční systém, zatímco my píšeme a čteme číslo zleva doprava, Mayové ho psali shora dolů a řády sčítali vodorovně.   Shora dolů označují znaky řády: osmitisícovky, čtyřstovky, dvacítky, jednotky :

Jednoznačnému určení dne od počátku letopočtu soužilo kombinované zařazení dne podle obou kalendářů. Den byl určen jako počet dnů od počátku a názvem v posledním aktuálním roce. K tomu bylo potřebné stanovit nejmenší společný násobek čísel 260 a 365, což je 18.980 dní, tedy 52 let v roce o 365 dnech nebo 73 let v roce o 260 dnech. Teprve po této periodě měl den stejný název. Podobně jako v současném kalendáři znamená např. 16. září 2005, že uplynulo 2004 let, 8 měsíců a 16 dní od počátku letopočtu, avšak tento den již nemá zvláštní název, pokud nepočítáme např. jmeniny nebo státní a náboženské svátky, které mají zvláštní každoročně se opakující název.Toto datum maysky napsáno je: 12.19.12.11.7 - 3. Manik - 10. Mac, kde "manik" a "mac" jsou názvy dne a měsíce v posledním roce. Ćíslice znamenají počet cyklů v pořadí od nejvyššího k nejnižšímu, podobně jako u našich číselných řádů. U Mayů následující je ale dvacetinásobkem předchozího, základní časové jednotky kalendáře byli jeden "kin" = 1 den, 1 "uinal" = 20 dní (měsíc), 1 Tun = 360 dní, (rok bez přestupného měsíce), 1 katun = 7200 dní, (20 roků) 1 baktun = 144000 dní. (20 katunů) a další dvacetinásobky až po období označující zhruba 64 milionů let. Názvy období byly znázorněny jistým hieroglyfem, počet jednotek zápisem číslovky. V našem zápisu jsou pochopitelně hieroglyfy nahrazeny desetinnou tečkou.Počet dní od začátku našeho letopočtu je u dnešního dne:2004x365 + 501 (přestupné roky) + 259 dní v roce 2005 = 732220 dní. K tomu ovšem je nezbytné připočíst počet dní k počátku mayského kalendáře, což je 13. srpna 3114 před Kristem, tedy : 3113 x 365 + 778 (přestupné roky) + 139 dní v posledním roce = 1,137.162 dní, celkem tedy 1,869.382 dní.Počet dní dle mayského letopočtu je: 

12x144000 = 1728000+ 19x7200 = 136800+ 12x 360 = 4320+ 11x 20 = 220 + 7    = 1,869.347 dní. Někde se nám ztratilo 35 dní, což je dáno nepřesnostmi obou kalendářů, které je nutné dále vyrovnávat dalšími přestupnými dny, což Mayové dělali. Každých 52 let totiž přidávali 13 dnů a  každých 3152 let odečítali 25 dnů. Celková shoda v periodě 5.120 let je však významná a toto datum je v literatuře nejčastěji uváděno, jako počátek mayského letopočtu. Däniken uvádí datum 11. srpna 3114, jiní autoři 13. srpna 3113, jakékoli datum v rozmezí asi 1000 dní je však možné, vzhledem k opravám, které Mayové dělali, aby přizpůsobili kalendář astronomickým skutečnostem.Je ovšem nutné zdůvodnit, proč Mayové počítali počátek letopočtu na zmíněné datum v roce 3114 před n.l.  Náš letopočet začíná údajným dnem narození Ježíše Krista, i když i ten je možné těžko ověřit a spíše se jedná o církevním koncilem určené datum. Muslimové počítají počátek letopočtu od poutě Mohameda z Mekky do Mediny v roce 622 n.l, jiné kalendáře se počítají od údajného stvoření světa, Řekové od roku 5509 př.n.l. , židé od roku 3.761 př.n.l.Vysvětlení počátku mayského letopočtu je celá řada, vyplývají zejména ze srovnání některých významných historických událostí kolem tohoto data :Dle Dr. Jose Arguellese z "Time and The Technosphere "13. srpen 3113 př.n.l. je podobné datum, jaké můžeme pro začátek soudobých civilizací získat i jinde. První egyptská dynastie se datuje asi 3100 př.n.l., první město Uruk v Mezopotámii také 3100 let př. n.l., hindská Kali Yuga r. 3102 let př. n.l., a co je nejzajímavější, dělení času na 24 hodin po 60 minutách a 60 vteřinách (a dělení kruhu na 360 stupňů) také kolem roku 3100 př. n.l. v Sumeru. Je zřejmé, že zhruba před 5100 roky došlo k nějaké události, kdy se na celém světě počíná rozvíjet nová civilizace, pravděpodobně na troskách nějaké dřívější. Pokud byl takto stanoven počátek mayských dějin, proč by nemohlo být stejně přesné i datum konce dějin, jako konec jednoho kalendářního cyklu, tedy 21. prosince 2012 ?", což je téměř přesně po 5.125 letech, tedy po období 13 baktunů (13 x 144.000=1,872.000 dní).

Dosud vědci vypočítali kolem 20 různých počátečních dat. Jednotlivé údaje sahají zhruba od 8000 do 3000 let př.n.l. Nejlogičtější vysvětlení pro počátek jakéhokoli kalendáře je, že v ten den se muselo stát něco zásadního, měnícího život celé civilizace. V mayské archeologii však nebyl dosud nalezen žádný prvek, který by potvrzoval počáteční datum. Byly ale nalezeny čísla, které vyjadřují data až 400 milionů roků zpět, tedy někam do období hypotetického vzniku člověka. Mayové dokázali určit statisíce let vzdálené události s přesností na den, protože to umožňoval jejich kalendářní systém. Taková přesnost má význam zejména pro astronomické jevy, opakující se v dlouhých periodách, zatímco pro výpočet dat setí nebo sklizně stačí údaje pro jeden rok.

Přesto se podařilo najít údaje navozující možné řešení. Dr. Kiesling z Cách zjistil, že Mayové se obávali strašlivých Bohů, kteří se za 52 let velkého kalendářního cyklu objevovali celkem 10x, tedy jedenkrát za asi 5,2 let. Porovnáme-li oběžné doby planet kolem Slunce (Země = 1 rok), zjistíme, že žádná planeta nemá tuto oběžnou dobu, mimo pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, kde se s největší pravděpodobností kdysi nacházela planeta, která byla zničena. Protože pochopitelně oběžné doby Země a této planety nejsou v přesném poměru, nastalo největší přiblížení vždy jednou za 10 oběhů, čili 52 let a v tuto dobu se Mayové obávali příchodu Bohů, 52 roků je 18980 dnů.Budeme-li si dále hrát s čísly, můžeme vyjít s ověřeného údaje, že Mayové znali dobu synodického oběhu Venuše (Kdy se objeví nad obzorem jako Jitřenka) 584 dnů. Nejmenší společný násobek čísel 584 a 260 (posvátný rok) je 37960, což je 65 oběhů Venuše nebo 146 posvátných roků, což je přesně 37969 dnů. Číslo 37960 patřilo k mayským svatým číslům, je to přesně dvojnásobek periody dlouhé 52 roků. Není to právě důvod pro používání posvátného kalendáře? Dále platí, že 365 (oběh Země) x 5,2 (doba oběhu tajemné planety) je 1898 a 37960/1898 je přesně 20, tedy základ mayské početní soustavy. Je zde jasná souvislost mezi Venuší, Zemí a planetou "X" nazývanou obvykle Tiamat, která zanikla po srážce s křižující planetou Nibiru. Pocházeli snad Mayové s planet Nibiru nebo Tiamat?

Pokračujme dále v našich hypotézách. Další mayské posvátné číslo je 73, což je počet posvátných roků velkého cyklu, z toho je desetina 7,3, což by mohla být délka dne na planetě Tiamat. Byla-li její oběžná doba - rok 1898 dnů pozemských, pak 1898:7,3 = 260, což je délka roku ve dnech planety Tiamat. Nezdá se vám, že posvátný kalendář Mayů byl vlastně kalendářem obyvatel z planety Tiamat? Po příchodu na Zemi museli přejít na jinou dobu oběhu čili roku a jinou délku dne, čili otočení kolem osy, takže musel být zaveden kalendář "haab" a aby neztratili kontinuitu historických událostí, používali kalendáře oba.

Pověsti Aztéků i Mayů vypovídají shodně o předcích, kteří sestoupili z kosmu na Zemi a působili zde jako učitelé. Za zmínku stojí zejména "Popol Vuh" a knihy Chilama Balama. Nejzajímavější je snad informace z Popol Vuhu, že bohové stvořili člověka. Ten měl neobvyklé schopnosti, které bychom dnes označili za mimosmyslové vnímání - jeho paměť byla zřejmě implantována jako ucelený soubor informací. Byl to nějaký biorobot? Nedávno se podařilo získat autentické vyprávění posledních žijících zasvěcenců z řad indiánů, jímž byl např. i náčelník indiánů kmene Hopi, jehož vyprávění zaznamenal Josef Blumrich v knize "Kasskara a 7 světů". Podle vyprávění žili předkové kmene Hopi na kontinentu Kasskara v Tichém oceánu, který se za obrovské katastrofy potopil. Při záchraně pomáhali Hopiům "kačinové", což byly bytosti z jiné planety, kteří Zemi pravidelně navštěvovali. Kačinové převezli indiány do Nové země na "létajících štítech", zde o podobě s Ufo nelze pochybovat. Ostatně je to zakresleno na skalních malbách v Oraibi v Arizoně. Egypťané nazývali tato vozidla nebeskými bárkami. V legendách na Kiribati létali bohové na "kokosové skořápce", na Společenských ostrovech na "mušli". Tvarová shoda je i zde zarážející.Zbývá vyřešit, co nás čeká koncem mayského kalendářního cyklu v roce 2012.

Historik a antropolog Carlos Barios, který žil dlouho s mayskými indiány uvádí, že jako zkušení astronomové užívali staří Mayové nakloněni astrologický cyklus, kterému říkáme precese rovnodennosti o 26000 letech, ve kterém Země tranzituje všemi 12 znameními zvěrokruhu, každým z nich asi 2152 let. Jednotlivé znamení z těchto astrologických věků představují jeden měsíc grandiózního kosmického roku. Sumerové, Tibeťané, Egypťané, Čerokíové, indiáni Hopi a Mayové ve svých mystických náboženstvích poukazují na týž cyklus 26000 let. Všichni vyvinuli kalendáře, založené na tomto velkém cyklu. Staří Mayové znali cyklus o přibližně 26000 letech jako složený z 5 kratších cyklů po 5125 letech. Každý z těchto 5 cyklů byl považován za samostatný Věk Světa neboli cyklus Stvoření. Každý cyklus Stvoření byl údajně ovládán a zničen jedním z pěti živlů. Těchto 5125 let odpovídá délce 13 baktunů = 13 x 144.000 dní = 1,872.000 dní = cca 5125 x 365,25 = 1, 871.900.Náš současný velký cyklus (3113 př. n. l.- 2012 n.l.) se nazývá Věkem Pátého Slunce. Pátý Věk je syntézou předchozích čtyř. Podle mayského kalendáře bylo datem, kdy Země vstoupila do doby Pátého světa, 13. srpna 3114 př. n.l., zapsáno mayským způsobem dlouhodobých počtů jako 0.0.0.0.0. Každý den od tohoto momentu byl označen počtem dnů, které uběhly od kosmického počátečního bodu a končí údajně v den 21.12.2012. V cyklu 5125 let se nachází 13 menších cyklů, známých jako '13 Baktunů,' nebo 'dlouhé doby' Každý baktun je dlouhý 394 let, neboli 144000 dní. Každý baktun byl specifickou epochou Velkého cyklu stvoření, a nesl s sebou osobitý osud evoluce těch, kteří se v tom kterém baktunu inkarnovali. Například všechny mayské písemné památky vznikly přesně v průběhu 9. Baktunu (435-830 n. l.). Tato éra je známa jako doba klasická. Po tomto předělu, kolem roku 830 n.l. byla opuštěna mayská centra a jejich bohatá kultura záhadně zmizela. Dodnes nikdo neurčil důvod, ani místo, kam odešli.Země a její obyvatelé v současné době procházejí 13. baktunským cyklem - posledním obdobím let 1618-2012 n.l. Tento cyklus je znám jako "triumf materialismu" a "transformace věcí". Mayové předpověděli, že tento poslední baktun bude dobou velkého zapomínání, kdy se velice vzdálíme našemu pocitu jednoty s přírodou a zažijeme něco jako kolektivní amnézii. Jakoby působil nějaký paměťový virus, jehož následkem začínáme věřit jen hmotné realitě. Roste odcizení duchovní podstatě, která pohání tento svět, lidstvo jen posiluje své vědomí ega a nadvlády nad přírodou.Právě teď už nežijeme ve světě Čtvrtého slunce, ale do světa Pátého slunce jsme ještě nedospěli. Toto je mezidoba, v očekávání doby přechodu. Tento přechod bude provázen kolosální, globální konvergencí, destrukcí prostředí, sociálním chaosem, válkou a postupnými změnami Země. To všechno je zaznamenáno prostou matematikou mayských kalendářů. Bude to změna, která změní všechno. Mayští ´strážci dnů´ pohlížejí na 21. prosinec 2012 jako na datum znovuzrození, na počátek světa Pátého slunce. Je to počátek nové éry označený bodem, v němž Slunce překříží galaktický rovník a Země se postaví do roviny s centrem galaxie. Zde budou patrně působit nové mocné energie neznámé povahy, měnící životní podmínky na Zemi. Při svém východu 21. prosince 2012 Slunce po 26 000 letech opět vyjde v konjunkci průsečnice Mléčné dráhy a roviny ekliptiky, což je na obloze charakterizováno velkým křížem z hvězd a planet. Mayští pozorovatelé říkají, že toto postavení vůči centru galaxie otevře v roce 2012 kanál kosmické energii, která proteče Zemí, očistí ji a společně s ní i všechno, co na ní žije, a vše pozvedne na vyšší úroveň vibrace. Tento proces už započal, změny se urychlují a budou se stále zrychlovat.Barrios říká, že pokud lidé na Zemi dokážou do tohoto data navodit příznivý stav, aniž by přitom příliš zničili Zemi, pozvedneme se spolu s ní na novou, vyšší úroveň. Abychom však byli úspěšní, musíme transformovat nesmírně mocné síly usilující o zablokování této cesty.Nastávající éra Pátého slunce opět obrátí pozornost k nejpřehlíženějšímu prvku. Zatímco minulému období Čtvrtého slunce dominovaly jen čtyři tradiční elementy Země, vzduch, oheň a voda, bude k nim v době Pátého slunce muset být vrácen i pátý element: éter. Ten je definován obvykle jako pralátka, vyplňující celý vesmír. Éter je médium, jímž se přenáší vlny energie v celém rozsahu frekvencí, od mobilního telefonu až po lidskou auru. Co je "éterické" pak souvisí s oblastí mimo hmotu. Éter jako základní prvek Pátého slunce, je ale suverénní  substance, o nic méně skutečná než jakákoli hmota.

Je pravděpodobné, že konec mayského cyklu v roce 2012 nebude znamenat fyzickou likvidaci Země  nějakou přírodní katastrofou, ale počátek nového období civilizace, kdy lidstvo bude okolnostmi donuceno pochopit, že dosavadní materialistickou spotřební společnost je třeba nahradit duchovně se rozvíjející společností se zcela rovnoprávným postavením jejích členů.Je zajímavé jak se na tomto vzácně shodují entity různorodých civilizačních uskupení. Konečně nemusíme chodit daleko stačí když si pořádně prostudujeme historické manuskripty, které nám tu ponechali naši předci ve pestrých variacích.

Zvláštní pozornost si ovšem zasluhuje odkaz starých MAYŮ, kteří podle všeho byli přímou větví vysoce duchovně vyvinutého konglomerátu vzájemně provázaných civilizačních uskupení planetárního systému hvězdy MAYA v hvězdokupě PLEJÁD. Tito kosmičtí duchovní misionáři prý navštívili náš planetární systém. Všechny potřebné manuály a informace, určené obyvatelům Země, zakomponovali Mayové neboli do svého kalendáře.

Mayským kalendářem a jeho výkladem se zabývali mj. José Arguelles a jeho žena Lloydine, kteří v roce 1987 organizovali akci "Harmonická konvergence", jejímž cílem bylo obrátit vědomí velkého počtu lidí k duchovnímu osvícení. a odmítnutí materialismu. Podle mayských předpovědí stačilo shromáždit 144000 lidí se stejnou myšlenkou, aby byl nastartován proces přechodu. A ono se to skutečně stalo, protože v zápětí nastal pád komunismu v celé Evropě. Jednou ze změn, které bude nutné udělat je návrat k přirozenému kalendáři - 13-ti měsíčnímu cyklu po 28 dnech, který by nahradil umělý nepravidelný současný křesťanský kalendář. Další změnou musí být odklon od industriální civilizace, ovšem bez návratu k přírodě. Spíše lze očekávat takové technické změny, které úplně změní civilizaci. Bude to souviset zejména s využíváním volné energie a přechodem na vzdušnou dopravu.

Podle Jose Arguellese jsou Mayové (původní) galaktickou rasou. Jose popisuje jejich vědu existující v systému 13 ti čísel (jedná se o 13 sfér v tzv. "Ovoci Života") a dvaceti symbolech, které se nazývají "TZOLKIN" a nebo "Harmonická Matrice". Kostra Mayského odkazu ukazuje, že Mayové byli schopni operovat uvnitř galaktického systému. V roce 1985 byl Arguelles kontaktován Mayským mudrcem, který se jmenoval "MUŽ HUMBATZ". Během tajného setkání tento člověk důvěrně sdělil Arguellesovi, že naše sluneční soustava byla sedmým takovým systémem, který Mayové zmapovali a zároveň prý předložil důkazy o pravdivosti tohoto tvrzení. Tzolkin je dědictví, které tu zůstalo opuštěné Mayskou civilizací v předurčení pomáhat získávat důležité galaktické informace, které by se měly výrazně podílet na připravované duchovní planetární iniciaci. Arguelles je přesvědčen, že Mayové tu byli proto aby nám pomohli s tímto rozsáhlým duchovním projektem. Jedním z nejvíce oslavovaných Mayských Mistrů byl PACAL VOTAN. Tato entita je deklarována jako velmi vysoký Zasvěcenec vlastnící nesmírně cenné informace galaktického rozsahu.Rozluštěním kryptografických záznamů byl nalezen popis příchodu VOTANA. Přímo se píše, že Votan přiletěl z VALUM CHIVIM. Valum Chivim byla jakási mezihvězdná základna, která může být lokalizována v systému Plejád a nebo v systému Arctura. Dalším výzkum přinesl poznatky o tom, že výše uvedená základna a další sledovaly Mayskou misi již od první vlny "galaktických pánů"  osévajících planetu Zemi.Mayští astronomové uměli propočítat a dlouhodobě předpovídat dobu, dosah a rozsah událostí vyvolaných vlivy kosmického prostředí na zvraty v pozemském životním prostředí (biosféře). Mohou přijít sucha či vodní přívaly, ale také nastoupit příznivé klima zúrodňující pouště a sytící prameny vyschlých potoků a říček. To vše se znamenitě prolíná v nesčetných alegoriích symbolizujících neustálou přítomnost sil života a smrti i pověstí o rozporuplném Cucul Canově působení na Zemi - jednou spojenec, podruhé nepřítel nakonec poražený moudrostí moudrých...

Lze vůbec kontrolovat správnost výpočtů a pozorovat podobné události a průběhy bez složitých přístrojů a mohutných teleskopů? Pokud sledujeme po dlouhou dobu dění v přírodě, lze vypozorovat i dlouhodobé přírodní cykly, související se Sluncem nebo oběhem sluneční soustavy kolem centra galaxie, kdy po určité době vstupuje Slunce do pásu s vyšší energií. Nadbytek energie se samozřejmě neprojevuje jen v meziplanetárním prostředí, ale i na samotném Slunci. Změny prezentované abnormálním počtem různě aktivních skvrn jsou neklamným znamením přítomnosti a působení přílivu mimořádného množství kosmické energie. Mění se rovnováha procesů na Slunci, které následně modeluje planetární energetické vzory. Za tohoto procesu dochází ke změnám atmosféry, počasí i biosféry...
Dlouhodobé empirické sledování Slunce společně s dokonalým kalendářem pravidelně kalibrovaným cykly Venuše, nepochybně umožňuje podchycení jisté periodicity a následků toho - kterého stavu. K tomu musíme přičíst bedlivé pozorování přírody, kterou Mayové zřejmě chápali a vnímali na obdobné úrovni jako jejich bratranci Hopiové. Uvedeným způsobem lze, za předpokladu předávání nepřerušeného řetězce dat, dospět například k závěru, že každých ×-let dochází k jistým "meziudálostem" (my známe například jedenáctiletý cyklus slunečních skvrn, který se na Zemi projevuje formou příznivých či nepříznivých klimatických změn, na něž už předem reaguje příroda. Mayové patrně znali i jiné, dlouhodobé cykly, a věděli, že jisté příznaky, signalizují "hlavní období" možného příchodu rozsáhlých, pustošivých katastrof. Nelze popírat ani bagatelizovat skryté kosmické nebezpečí jen proto, že se naštěstí výrazně neprojevilo v období minulých několika tisíců let!Při této příležitosti je zajímavé, že lze celosvětově vysledovat období, v nichž "kněží" mnoha národů (například Egypťanů) znázorňovali piktografickými znaky Slunce jednou jako kruh, jindy jako mezikruží, jako kruh proťatý jakousi mřížkou nebo kotouč s šikmými pruhy či jako kruh s tmavým bodem uprostřed. Je pravděpodobné, že tyto změny zachycovaly dlouhodobý režim nebo "stav" Slunce.
Je-li tomu tak, a každá významná forma sluneční činnosti, která je ukazatelem vlivu "velkého kosmického hada", se projevila odlišnými značkami v písmu, máme zde k dispozici možné astronomické vodítko, umožňující nejen porovnání stáří a úpadku civilizací na opačných březích Atlantického oceánu. Existenci společného písma a jazyka na všech kontinentech lze považovat za prokázanou!

 Zdá se, že Hopi jsou nositeli jakési "civilní formy" naprosto stejných znalostí. Nikdy se sice, jak sami tvrdí, nezabývali astronomií ani matematikou, ale Tvůrce, Pahoma, jim svěřil jisté pradávné vědomosti a tabulky, s tím, aby je opatrovali pro budoucnost. Hopi dostáli slovu, zatím co zřejmě stejně obdarovaní Mayové patrně studovali a dále rozvíjeli tento dar, "vykolejili". Hopi, kteří "kupodivu" velmi dobře znají historii všech středo- a jihoamerických kmenů, mají Maye v opovržení, jako "ty, kteří odpadli od pravé cesty a neuposlechli příkazu Tvůrce". Poslední dobou, podle jistých přesně definovaných "znamení na nebi", se většina hopijských stařešinů shoduje v názoru, že cílovou generací, jíž je toto poselství určeno, je právě ta současná, přičemž jaksi nelze opomenout matematicky potvrzenou nepříjemnost, že rok 2012 je cílovým datem posledního mayského cyklu...Dmitrijev se v práci o projevech a účincích zvýšeného množství energie v heliosféře zmiňuje o jevech, pozorovaných u vnějších planet. Mimo jiné i o tom, že na Neptunu, Uranu a Jupiteru byla pozorována polární záře. Hopijská tradice se v souvislosti s převratnými změnami na Zemi zmiňuje o "mlhavých světelných kruzích, které se objeví kolem nebeských těles", což je v podstatě totéž. Hovoří také o výrazných změnách pozemské flóry a nástupu rostlinných druhů, "které zde rostly ´předtím´".